Japonské křepelky Hedvika a Liběna

   Další malou drobotinou, která se k nám nastěhovala, byly dvě křepelky - přírodně zbarvená Hedunka a bílá Libunka. Holky jsem si přinesla 20. 5. 2015 z praxe v experimentálních stájích na ČZU. Přemýšlela jsem o jejich pořízení už pár let a když jsem je ve stájích viděla, nemohla jsem odolat. Hodnější a klidnější z holek, Heduška, přišla bohužel 17. 7. 2016 nešťastnou nehodou v kleci způsobenou naším Fíďou o život. Temperamentnější Libušku jsem hned poté darovala známé do venkovní skupiny dalších křepelek, kde bude mít možnost hezky dožít zbytek svého života.

 

 

Zakrslá králinda Amálie z Hedvábí

   Amálka byla moje první domácí králinda s nádherným, leč nestandardním, holandským černým zbarvením. Narodila se 19. 3. 2010 matce Nikolce (Hem) a taťkovi Maxovi (Zkum). Její pořízení jsem vůbec neplánovala. Prostě jsem se do ní na první pohled zamilovala a za pár dní, přesněji 28. 5. 2016, jsem si pro ní jela. Nikdy jsem toho nelitovala. Čas od času byla sice trošku protivná, ale většinou se chovala jako ukázkově klidná a hodná mazlivka. Po samečkovi červenookém hermelínovi u nás odchovala krásný vrh o třech mláďatech, z nichž jediná holčička zůstala doma. Amálku jsme museli nechat v pátek 13. 6. 2014 (v pouhých 4 letech) po komplikovaném zánětu horní čelisti uspat, jelikož už byla vyčerpaná a její stav se stále neobracel k lepšímu.

 

 

Norský lesní kocour Václav

   Venda je nalezenec s bohatou minulostí, narozený pravděpodobně na přelomu roku 2010 až 2011. O prázdninách v roce 2012 se přistěhoval se celý zbědovaný na hrad Bezděz, ale protože zde byl "nevítaným návštěvníkem", odnesla jsem ho 12. 7. 2012 příbuzným k domku. Tam se spokojeně zabydloval a přibíral, avšak po necelých dvou týdnech jsme si všimli, že je trochu apatický. Další den přišel domů, lehl si a už se nedokázal pohnout. Okamžitě jsme jeli na veterinu. Byly mu zjištěny potíže s ledvinami, dostal infůzi a na veterině zůstal šest dní. Jeho stav byl po celou dobu vážný a nebylo vůbec jisté, zda přežije. Když jsme ho dovezli zpět, na zahradu se vrátit nemohl, a tak jsem ho vzala domů. Vypadal naprosto příšerně, bolel ho každý dotek a vážil snad 2 kg. Přesto byl mazlivý a neustále chtěl spát u nás. Díky tomu jsme si všimli stroupku na levém boku. Při kontrole na veterině udělala doktorka RTG a zjistilo se, že vůbec neměl žádnou vrozenou nemoc ledvin, ale nějaký "hodný" soused ho postřelil a trefil se přímo vedle ledviny, což způsobilo její zánět. Venda tak zůstal bydlet v paneláku, jelikož jsme nechtěli riskovat další úraz. Na domácí prostředí si zvykl velice rychle a vyrostl z něj kocourek s váhou přes 5 kg a extrémně vysokým sebevědomím. Na konci roku 2013 o něj však projevila zájem kamarádka s domečkem, takže se odstěhoval k ní. Má k dispozici veliká pole a lesy na běhání a je zde maximálně spokojený.

 

 

Kočka domácí Micinka

   Micinka byla klasická domácí kočička, která se narodila 6. 10. 2000 na vesnici u naší rodinné známé. Vzhledem k tomu, že jsem celé dětství toužila po domácím mazlíčkovi větším než džungraský křeček, dostala jsem jí 25. 11. 2000 jako dárek k svátku. Plán zase tak úplně nevyšel, jelikož mazlení bylo to poslední, co by si Micinka přála. Měla svou hlavu a když se jí něco nelíbilo, dala to hned rázně najevo. Byla také extrémě nedůvěřivá, a to zvlášte k cizím lidem. Nicméně čas od času dostala náladu a sama si přišla i pro pohlazení. Jako starší dáma již chtěla mít svůj klid a každý nový přírůstek do rodiny nesla velice těžce. Mamčiny pejsky ještě tolerovala, ale na kocoura Václava si už nikdy nezvykla. Micinka jsem musela nechat odejít v říjnu 2013. Měla rakovinu gastrointestinálního ústrojí, nemohla již skoro jíst a byla již naprosto vyčerpaná.

 

 

Syrský křeček Ymentálka of Navel

   Yminka byla dlouhostrstá, černá, dominantně tečkovaná holčička syrského křečka, která se narodila 10. 8. 2008. Domů jsem si ji naprosto neplánovaně přinesla 13. 9. 2008 z výstavy v Lounech. Na první pohled jsem se tam do ní zamilovala. Ze začátku to byl trochu vztekloun, ale během pár týdnů se z ní stala ta nejhodnější křečice, co jsem kdy viděla. Kdykoliv jsem ji probudila, nechala se naprosto v klidu vyndat z klece a ani ji nenapadlo mi "vynadat". Jen s běháním po pokoji měla trošku problém. Jakmile jsem ji dala na zem, byla jak praštěná, všude lítala a do všeho musela kousat. Jelikož jsem původně po Ymče plánovala odchov, vzala jsem jí na registraci, kde i přes svou nízkou váhu (130 g) dostala známku Chovná I. Z miminek nakonec ale sešlo. Ve stáří se Ymince udělala rychle rostoucí boulička na břiše, které jsem si všimla příliš pozdě. S rakovinou Ymča nebojovala dlouho, zemřela 12. 10. 2010.